Starší žáci v Jacik výzvě vybojovali stříbro. Akce ukázala přístup a týmovost hráčů

Již v pořadí třetí výzva od startu druhé a podstatně delší koronavirové uzávěry je u konce. Tentokrát dačičtí florbalisté bojovali nejen mezi sebou, ale také s regionálními soupeři z Jindřichova Hradce a Telče. Jak se akce podařila, co trenérům ukázala a jak ji hodnotí? Nejen o tom se rozpovídal šéftrenér klubu Petr Jindra.

Celomotorický test, známý také jako test Jacikův, je komplexním ukazatelem tělovýchovných hodnot, které člověk využije nejen při hraní florbalu. Jeho velkým benefitem je též možnost provádět jej doma, a to prakticky kdekoli. A také kdykoli. I toto byly důvody pro to, proč jsme jej pro účely soutěže vybrali. „Uvažovali jsme původně například o výzvě se švihadly, která by byla taktéž zaměřena na hráčskou dynamiku. Ale s ohledem na větší prostorovou potřebu a fakt, že ne všichni mají vlastní švihadlo, jsme po konzultaci s kolegy vybrali Jacika,“ vysvětloval šéftrenér.

 Do akce se zapojilo celkem 12 družstev, přičemž dvě dodala Telč, po pěti pak Dačice a Jindřichův Hradec. Cílem mělo být rozhýbat co nejvíc dětí a mládežníků do 19 let. Spektrum bylo široké, do hry se zapojili elévové až junioři. „Ještě než zhodnotím jednotlivé kategorie, musím smeknout před rodinami, které cvičily spolu s dětmi. I nám trenérům připadá Jacik test zajímavý a zábavný, tak jsme jej dělali paralelně s hráči. Právě tyto informace pak přicházely hned ze tří rodin. Dokonce nám přišla i zpráva, že je škoda, že už akce končí,“ popisoval Jindra.

Z pohledu výsledků se nejhůř dařilo mladším žákům, ti skončili jedenáctí. Dačicím patřily i další pozice, konkrétně desáté místo elévům, deváté juniorům a osmé dorostencům. „Rozhodně nebudu řešit to, kdo se jak umístil, protože o tom ta soutěž primárně vůbec nebyla. Spíš řeknu, že mě mrzí, že se nezapojilo větší množství dětí. Asi bych to i pochopil u těch nejmenších, kde to záviselo na dohledu pracujících rodičů, kteří na to zřejmě neměli čas. Ale hodně mě zklamali hlavně junioři, kde akci táhli prakticky jen naši junioři-trenéři,“ konstatoval.

Právě nepostup juniorů má i trochu jiný a symbolický přesah. „Mám informace, že se kluci neválí doma na zadku, ale prakticky denně něco dělají. To mě na jednu stranu těší. Ale v tomhle případě mě hlavně štve, že ukázali velkou netýmovost. Neobětovali dvě minuty času na to, aby pomohli kamarádům a spoluhráčům, s nimiž ještě mnohokrát nastoupí a kteří je zároveň hecovali. Přičemž podotýkám, že se do hry zapojil i rekonvalescent po zranění, u kterého bychom absenci bez problémů pochopili,“ smutně dodával šéftrenér.

Protože však konec dobrý, všechno dobré, přece jen tu důvod k radosti byl. „Opět říkám, že nejde až tak o ten výsledek, i když konečné druhé místo samozřejmě zahřeje u srdce. Nejvíc mě ale těší fakt, že se starší žáci navzájem podpořili, hecovali a cvičili pravidelně. Nebylo to žádné zvednutí se až v play-off, ale poctivá 14denní dřina. Za to jim patří z pohledu klubu velké poděkování. Koneckonců nejen oni to ale dělali hlavně sami pro sebe. A tohle všechno se jim dříve nebo později vrátí,“ zakončil Jindra.

 Poslední lednovou akcí je výzva kroková. Ta skončí v neděli za týden, tedy 31. ledna. Do ní se mohou zapojit úplně všichni bez ohledu na klubovou příslušnost.