Petr Stejskal: Baví mě předávat zkušenosti a pomáhat v rozvoji mladým

 Ačkoli v uplynulé sezoně ze studijních důvodů pouze vypomáhal jako trenérský asistent, jeho jméno je v Dačicích známým pojmem. Petr Stejskal před odjezdem na Erasmus do Španělska nosil kapitánskou pásku v mužském A-týmu. Přehlédnout ho však nelze ani bez ní. Bývalý lodivod přípravky a současně držitel trenérské licence B je prvním respondentem naší rozhovorové série. Popsal, co ho na trenérském řemesle nejvíc baví a proč se vlastně dal na dráhu florbalisty.

Jak ses dostal k florbalu a proč právě tento sport?

S florbalem jsem začal ve svých 10 letech, kdy David Černý obcházel ve škole třídy a nabídl nám možnost vyzkoušet si tento nový sport. Řekl jsem si ještě s několika dalšími kamarády „proč ne“. A nakonec jsem u toho vydržel až dodnes. Když tak nad tím tak přemýšlím, ani vlastně nevím, proč mě to tak začalo bavit. V mládí jsem býval hodně vybíravý. Nebyl snad jediný sport, který bych nevyzkoušel. U ničeho jsem nevydržel dlouho. Až u florbalu.

Proč sis vybral zrovna Dačice?

Pocházím z Dačic, i když aktuálně bydlím v nedalekém Cizkrajově. A jak jsem už psal, byl to můj první klub, ve kterém jsem začínal. Vždycky mě to tu bavilo hlavně kvůli velice přátelské atmosféře. Nebyl tedy důvod měnit tým a zkoušet něco jiného. I když věřím, že zájem z jiných klubů by byl.

Co tě na práci trenéra nejvíc baví a co tě na ní naopak nejvíc štve?

K trénování jsem se dostal tak nějak náhodou. Kvůli tehdejšímu nedostatku trenérů jsem souhlasil s pomocí a zůstal u toho. Nejvíce mě baví předávat znalosti a zkušenosti mladším hráčům a pomáhat jim v jejich rozvoji. Naopak vadí mi, že někdy hráči na tréninku nepracují naplno a nesnaží se co nejvíce posouvat vpřed.