Miloš Procházka: Štvou mě trenéři, kteří v mladších žácích hrají na výsledky

Z pohledu věku patří v dačickém trenérském kolektivu k tomu nejmladšímu, co nabízí. I tak už ale stihl posbírat řadu hráčských a trenérských zkušeností, které teď sám předává. A to dokonce jako asistent trenéra krajské reprezentace Vysočiny. Ve druhém rozhovoru naší minisérie odpovídal Miloš Procházka, jinak také stabilní člen mužského A-týmu.

Jak ses dostal k florbalu a proč sis vybral právě tento sport?

Díky náborům ve škole. Nicméně v té době už hrál florbal můj bratr, a to byla taky motivace. Vždycky jsem byl hodně aktivní a chodil na hodně kroužků. A proč u mě ve výsledku vyhrál právě florbal? To je asi na delší povídání. Ale ve zkratce asi kvůli lidem a atmosféře, která v klubu panovala a panuje.

Proč sis tehdy vybral k hraní právě Dačice?

Když je vám deset let, tak moc nepřemýšlíte nad tím, že začnete hrát za Tatran. Prostě jsem se tu narodil a je to blízko. V průběhu let jsem nějaké možnosti měl ale nikdy jsem neměl ty ambice. Chtěl jsem hrát za Dačice a ty dostat co nejvýše. V současnosti už je pro mě priorita spíše výchova mládeže a trénování. Pro to jsou tu podmínky prakticky dokonalé.

Co tě na práci trenéra nejvíc baví? A co naopak nejvíc štve?

Baví mě zamýšlet se nad psychologií a výchovou dětí. Řešit milióny možností, kudy se vydat, od koho se učit. Baví mě sestavovat tréninky, radit se s ostatními o postupech. Baví mě ale i trénování už prakticky dospělých, kde jde zase o úplně něco jiného. Zároveň vím, že to je prospěšné obzvláště v dnešní době, kdy většinu času (nejen) děti tráví u počítače a pohyb je prakticky nulový. A to mě taky motivuje.

Nejvíce mě štve, že se už v mladších žácích najdou trenéři, kteří jdou jen po výsledcích. To, že to dělá rodič, člověk z pozice trenéra nějak přejde. Ale že to dělá licencovaný trenér, který má díky unii super podmínky pro sebevzdělávání a dostupné semináře se špičkovými odborníky z celé republiky, to je smutné. Co se týče hráčů, tak tam to je zejména u těch starších zase o neochotě dělat něco „navíc“, odmakat ten trénink naplno. Vystoupit z komfortní zóny.

Vzkázal bys něco na závěr, co se nevešlo nikam výš?

Přeji krásný den všem!