Martin Hudínek: Dačice jsou mým rodným městem, pro ně teď dělám trenéra

Svět je nebo byl plný nerozlučných dvojic, které si lidé spojují už navěky. Voskovce vždy vidíme v kombinaci s Werichem, Pata s Matem, Spejbla s Hurvínkem. A taky Libora s Martinem. I když víte, kdo že je Martin? „Huďa“, dosavadní trenér elévů a od nového ročníku lodivod mladších žáků, byl dalším respondentem v trenérském miniseriálu.

Jak ses dostal k florbalu a proč sis vybral právě tento sport?

K florbalu jsem se dostal na základní škole v sedmé třídě, kdy nás s tímto sportem seznámil na tělocviku pan Pavel Novotný. Od té doby jsem mu věrný až do dnešních dní. A pořád mě baví.

Proč právě Dačice?

Těch důvodů je hned několik. Nedůležitější je fakt, že jsou Dačice mým rodným městem. Mám k nim pozitivní vztah, proto jsem tady. Dále mě tu drží skvělý kolektiv, kterým je náš klub vyhlášený. A pak je to taky místo, kde jsem florbalu přišel na chuť. Proto na své klubové působnosti nehodlám nic měnit. Jsem tu spokojený.

Co tě na práci trenéra nejvíc baví?

I zde je výčet delší. V první řadě je to dětský pohyb, kterého obecně v dnešní době ubývá. A všichni víme, jak je pro děti důležitý. Pak je to nadšení a radost dětí, protože přesně to jsou faktory, která trenéra činí šťastným. Když vidí, jak má jeho práce smysl, protože dělá radost dětem. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na přidanou hodnotu v podobě dětského rozvoje. Protože i na něm krásně vidíte, jestli práci děláte dobře, nebo ne.

A co tě na ní naopak nejvíc štve?

Zde je odpověď zcela jednoduchá – nedostatek volné kapacity v hale. Neustále rosteme, ale už jaksi v našich podmínkách není kam.