Maratonci z „béčka“ zdemolovali divizní partu. Vyhráli v Denní výzvě i Dačickém maratonci
Hotovo, dvacet. I když v našem případě spíš deset. Tak dlouho totiž trvalo běžecké martyrium borců z A a B týmu, kteří nakonec i přes původně avizovaný zájem fotbalistů z Dačic či Peče nakonec bojovali jen proti sobě. Zpočátku to vypadalo, že dle papírových předpokladů zvítězí borci z divizního družstva. Pak se ale neskutečně vzepjali kluci z rezervy a svého soupeře si dačickou terminologií doslova „namazali na prsa“.
Běhání je kouzelné v tom, že ho lze provádět kdekoli, kdykoli, s kýmkoli a může ho dělat kdokoli. Zpevňuje tělo, zlepšuje kondici, vyplavuje do těla endorfiny. Prostě vše správně. V období, kdy kvůli vládním nařízením spojeným s koronavirem nelze chodit do haly, navíc když řada lidí odjížděla na Vánoce k rodičům či prarodičům do jiné části republiky, se tato výzva jevila jako nejlepší možná. Prvotním cílem bylo rozhýbat líná a od sportu nyní trochu odvyklá těla. Mužská podstata je ale jasně daná – chlap chce být vždycky ve všem nejlepší. A to měl být hnací motor této akce.
Běžecká výzva odstartovala během posledního adventního týdne. Dohromady trvala kvůli svátkovým pauzám deset dní. Celkem se do ní zapojilo 17 dobrovolníků z řad A a B týmu. Původně plánovanou povinnost trenér David Černý změnil na dobrovolnost. „Nemělo smysl do toho kluky lámat. Že pohyb potřebují, vědí oni sami nejvíc. Jsou dospělí a rozumní, proto jsem usoudil, že kdo bude chtít, ten se zapojí. Pro ostatní by to stejně nemělo žádný efekt, protože by se do toho asi ani nedonutili,“ vysvětloval. Je třeba dodat, že původně přihlášených bylo 18 lidí. Jeden z účastníků ale nakonec ani jednou nevyběhl, takže ve výsledku jeho hodnoty jen mírně zhoršovaly výsledek dané party.
Z celkem 17 aktivních účastníků (aktivním je myšleno, že alespoň jednou z deseti dnů vyběhl) jen tři uběhli požadovanou vzdálenost (3 kilometry) v maximálním požadovaném čase (6 minut na kilometr). Z pohledu rekordů je šampionem běžec s naběhanými necelými 85 kilometry, což znamená v průměru úctyhodných 8,5 kilometru na den. Naopak nejkratší uběhnutá distance činí rovné tři kilometry.
Liší se také průměrné hodnoty. V B-týmu se jen třikrát stalo, že byla účast pod 50 procent, přičemž průměrná denní hodnota byla zhruba 6 kilometrů, nejvíc jeden člověk uběhl v požadovaném čase skvělých více než 12 kilometrů. V A-týmu byly běhané distance kratší. Denně přibližně kolem 4,5 kilometrů, přičemž nejvyšší hodnota byla 21,2 kilometru, tedy půlmaraton.
V obou výzvách, tedy v Denní výzvě a Dačickém maratonci, zvítězili kluci z B-týmu. Denní výzvu ovládli v poměru 7:4, a to i přesto, že prohrávali už 1:3 (jednou byla remíza). Do maratonce přispěli necelými 245 kilometry! Divizní parta v součtu uběhla jen necelých 187 kilometrů.
„V první řadě musím klukům z „béčka“ pogratulovat za skvělý výkon a zasloužené dvojí vítězství. Mám velkou radost z toho, že v jejich případě akce do puntíku splnila svůj účel, čili zvednout je nadneseně řečeno z postelí a ještě je soutěžní formou donutit udělat víc, než co by udělali normálně. Pevně doufám a věřím, že až se znovu rozjedou soutěže, tak jim i tyhle kilometry pomohou k tomu, aby i v pro ně nové Lize Vysočiny začali bodovat. Tímto si totiž proti soupeřům vybudovali náskok. Trochu mě mrzí bídný finiš z pohledu A-týmu. Ale je na každém zvlášť, jak s akcí naložil. Možnost dostali všichni stejnou,“ popisoval autor výzvy Petr Jindra.
Na závěr nezbývá než poděkovat všem účastníkům i fanouškům, kteří nás sledovali. Pak vás také chceme pozvat na trochu jednodušší výzvu nazvanou Prvních 300 tisíc je nejtěžších, která spočívá v nachození či naběhání tohoto počtu kroků v měsíci lednu. A na závěr v anonymizované podobě doplňujeme výsledky.
