Emoce vychladly, junioři vzpomínají. Na noční cesty po Ostravě i senzaci proti SKV

Velmi emocionální byla první účast dačicko-žďárské party na Ostravských hrách. Kluci se po loňském úspěšném spojeném modelu z libereckého Nisa open domluvili na obnovení letní spolupráce. A rozhodně nikdo z přítomných nelitoval. Vyřazení Sokola Královské Vinohrady bylo jen krásnou tečkou za parádními čtyřmi dny, během nichž kluci nejen utužili partu, ale nabrali řadu velmi cenných zkušeností.

Učit se je třeba od těch nejlepších. Přesně toto krédo razí i dačická florbalová mládež, respektive její trenéři. A tak pokaždé, když to bylo jen trochu možné, se snažili o posun vpřed. Po letošku tak hned sedm trenérů vlastní trenérskou licenci C a pětice dokonce extraligovou licenci B. No a samozřejmě se to týká i soutěží a turnajů. Ostravské hry letos nabídly nejen juniorům možnost kvalitní konfrontace. S Vítkovicemi či Vinohrady si totiž klub našeho formátu nezahraje každý týden.

„Skupinová fáze nám nevyšla úplně podle představ. Respektive hlavně první den. Faktorů, které toto ovlivnily, bylo hned několik. V první řadě kluci v tomto společném složení hráli poprvé v životě. S ohledem na nutnost zohlednění návyků kamarádů ze Žďáru a našich hráčů bylo třeba učinit kompromisy i v herním stylu. To vše se podepsalo na tom, že jsme první den úplně nezářili,“ začal hodnocení trenér Petr Jindra.

Duel proti Blue Devils jsme nezačali špatně, pak ale soupeř tvořený hráči z Ostravy zabral a především individuální kvalitou nás přehrál. Asi nejhorší zápas turnaje jsme odehráli s Třincem. Nepodchycený začátek nás stál šanci na úspěch. Důrazně hrající soupeř trestal naše hrubky v obranném pásmu. „Bylo třeba si vyříkat nějaké věci a přístup ke hře jako takové. Pak už do sebe vše začalo zapadat,“ doplnil Jindra.

Remíza s Orlovou byla spíše nespravedlivá, měli jsme více ze hry. Výhra nad Pražany z Kobylis o jeden gól měla být s ohledem na dominanci spíše demolicí soupeře. Nic to neměnilo na faktu, že do osmifinále nám „pavouk“ přiřkl Královské Vinohrady. „Kluci se na ten zápas ohromně těšili. Cítili jsme z nich s kolegou Radkem Kubešem ohromnou sílu, vůli a chuť zvítězit. V tomto stylu k zápasu přistoupili. A byla to neskutečná jízda,“ rozplýval se trenér.

Asi se dalo očekávat, že soupeř hrající ve výrazně vyšších sférách soutěží bude kvalitnější. To samozřejmě potvrzoval. Kluci z Dačic ale srdnatě bojovali a skvěle takticky zvládnuté utkání dovedli do trestných střílení. V něm je podržel fantasticky chytající Adam Sochor a nespoutaná radost mohla propuknout. Naše malé velké finále se podařilo dotáhnout do úspěšného konce.

Ve čtvrtfinále se už projevila velká únava hráčů (odehráli o duel víc jak Vítkovice) i nesmírná kvalita soupeře. Ten nám udělal zrcadlo reality. V individuálních herních činnostech, v rychlosti uvažování i pohybu po hřišti. Finální skóre 3:10 sice vypadá děsivě, obraz hry ale tak dramatický nebyl. Rozhodně to ale nic nemění na faktu, že konečné páté místo v turnaji bylo velkým úspěchem. A účastníci určitě nebudou vzpomínat jen na parády na hřišti. Nezapomenutelné noční procházky po Ostravě v kombinaci s obsluhou samotného San Fabia při hraní NHL na pokoji jsou něčím, na co kluci budou vzpomínat ještě hodně dlouho.

Děkujeme touto cestou klukům ze Žďáru za super spolupráci. A snad se zase někdy v budoucnu podaří něco podobného vymyslet.